Ta jedenáctá

Dětství a paseka.

Černá bílá,

bílá,černá a šedá

,Nostradáme a Sibylo,

určují příští osudové chvíle.

Nemnoho jar,

nemnoho začátků,

příliš mnoho konců.

Situace se zlepšuje?

Situace situací kupuje nedočkavě

hákové kříže z kočičího zlata.

Myši,myši,myšičky.

Náboženství rostou jako houby po dešti.

Po dešti slz holubic,

po dešti slz racků,

po dešti slz skřivanů.

Kdo ví,zda člověk ještě pláče.

Kdo ví,zda kocour ještě chytá myši.

Kdo ví,zda Mozart na spinet hrál.

Lidská rasa po Bohu vymře?

Zleva doprava,

zprava doleva.

Pravda pravdivá v sobě vždy pravdu zatluče tak,

aby člověku nikdy barvu nepřiznala.

Krutá ješitnost řvát na lidi.

Emigrace holubic,

emigrace racků,

stěhování národů.

Odpovědnost za únos skřivana.

Sto čar černých,

deset čar šedivých

a na tu bílou,jednu jedinou,

Bůh prostě zapomněl.

Zhouba národa,

nádor zhoubný,

náboženství rostou jako houby po dešti.

Slzy holubice kanou na třetí svíci,

/Člověče,pošleš ji Chárónovi?/

Slzy racka kanou na Mariinu paži.

/Miloval Ježíš jen sám sebe?/

Slzy skřivana ka nou do Sibyliny dlaně.

/Byl král Šalamoun jejím milencem?/

Sto čar černých,

deset čar šedivých

a na tu bílou,jednu jedinou,

Bůh prostě zapomněl.

Myši,myši myšičky.

Náboženství rostou jako houby po dešti.

Lidská rasa po Bohu vymře?

Zleva doprava,

zprava doleva.

Kdo ví?

Kdo to ví?

Snad se počalo stěhování národů.